21. říjen 2019

Ondřej Neff: vždy jsem byl a vždy budu technooptimista

Ondřej Neff

V pořadí čtvrtou knihu série Backend Stories napsal Ondřej Neff, všeobecně uznávaný autor více než třiceti sci-fi knih a průkopník internetové žurnalistiky. Technooptimista a milovník děl Julese Verna, z nichž mnohá knižně převyprávěl.

Ondřej Neff (* 1945)

Český spisovatel a novinář. Je autorem více než 30 knih. Také překládá z angličtiny, například kultovní dílo Neuromancer od Williama Gibsona. Je rovněž autorem faktografické literatury a několika rozhlasových děl. Patří k průkopníkům internetové žurnalistiky. V roce 1996 založil Neviditelného psa, jeden z prvních online deníků v České republice, který dodnes vede.

V osmdesátých letech jste měl mezi prvními lidmi v Česku počítač typu PC, jak jste se k němu dostal?

To víte, že jsem ho nešel koupit do ElectroWorldu! Byl pašovaný, koupený na černo, výroba Tchaj-wan, firma Abacus. Měl dva sloty na 5 a čtvrtkové diskety, z jedné se natáhl operační systém, pak program a na druhou se zapisovala data, kapacita 360 kB… Jako první text jsem na tom psal překlad Gibsonova Neuromancera.

 

Před více než dvaceti lety jste u nás založil první internetový deník. Baví vás pro něj ještě psát? Jak se za těch dvacet let změnila internetová žurnalistika?

Profesionál se nesmí ptát, zdali ho to baví nebo nebaví. Prostě koná. Jak se změnila? Tehdy žádná nebyla a dnes jede na plné pecky, deníky, blogy, vlogy, rádio, televize… Dnes je každý novinář a každý je fotograf. Na rozdíl od mnohých si myslím, že je to dobře.

 

Ondřej Neff

 

Víme o vás, že jste technooptimista. Byl jste jím vždy, nebo jste měl během svého života někdy období, kdy jste si říkal, že technologie a jejich použití lidmi není tak úplně pozitivní?

Vždycky jsem byl a vždycky budu technooptimista. Mé krédo je jednoduché: všechno dobré na světě pochází od přírodních vědců a techniků, všechno zlé od filosofů, politiků a náboženských potentátů. Každým dnem se v něm utvrzuji.

 

Nyní jste pro Backend Stories napsal povídkovou knihu 3 kroky do tmy. Jak se vám kniha tvořila a co vás při její tvorbě inspirovalo?

Bedlivě sleduji aktuální debatu o umělé inteligenci. Za současného stavu UI tvrdím, že o autentickou inteligenci nejde. Chybí tu prvek vědomí, autentického sebeuvědomění a s ním souvisí i cit. Jako autor sci-fi si mohu dovolit spekulaci, zdali je vědomí spojené s citem možno uměle vyvolat. No a o tom jsou moje 3 kroky do tmy.

 

Pracujete s autentickými místy a názvy v Indii či Africe. Jak jste vybíral lokací příběhu?

Do převratu v roce 1989 jsem seděl na zadku, od převratu cestuji. Každé místo, o kterém v knížce píšu, jsem navštívil a v jistém smyslu jsem to zažil. Takže ta lokalizace byla to nejsnazší na celé práci.

 

V povídce 3 kroky do tmy naznačujete, že by si stroje mohly začít tvořit citovou vazbu ke spotřebitelům. Dnes už v Japonsku existují „virtuální manželky“. Bude podle vás jednou lidský cit plně nahraditelný tím umělým? Jinak řečeno, nebude jednou pro člověka jednodušší mít „naprogramovatelného“ partnera?

No to je právě ta velká a zásadní otázka. V povídce mám jasno – bude to možné. Ve skutečnosti si nejsem tím tak jistý. Je to moje domněnka, myslím si, že skutečné myšlení, skutečná psychika, že v tom hrají roli ještě nějaké jiné principy, než jaké známe. Dlouho se věřilo na jakési „elektrické myšlení“. Dnes víme, že je v tom hodně chemických procesů. No a já si myslím, že nad tím vším jsou ještě procesy jiného řádu. Pokud je poznáme a naučíme se je napodobovat, změní se v našich životech všechno. Pak i ti partneři přijdou na pořad dne, jakkoli si myslím, že reálný cit tu bude přítomen i potom.

 

V knize zmiňujete rovněž technologii deep fake, která již dnes umí autenticky napodobit audiovizuální projev. Mnozí experti tvrdí, že technologie bude větší hrozbou, než dosud byly jakékoli falešné zprávy. Jde o nebezpečí, nebo dočasný trend?

Určitě je to zásadní nebezpečí. Když se mě na to někdo ptá, mám jednoduchou radu – spoléhejte na osvědčené velké informační zdroje. Dnes je móda na ně nadávat, zvláště pak na státní televizi. Nemylme se ale, tyhle instituce – na rozdíl od jaksi „svobodných“ - jsou pod přísnou kontrolou a je v nich mnohem víc dobré vůle a snahy přinést seriózní informaci, než jsou lidi ochotni věřit.

 

Ve vaší povídce je stěžejním tématem elektrický autonomní automobil ANTARES. Jaká bude podle vás budoucnost individuální mobility?

Lidi se jí nevzdají. Teď už nejde o to, jak a v čem jezdíme. Jde o to, jak žijeme. Nějaký hladký, bezbolestný návrat ve smyslu „omezení“ je nemožný. Technologicky vstupujeme do přechodného období. Spalovací motor bude pod tlakem, ale jeho konec není v dohledu. Přestože v mé povídce vystupuje elektromobil, reálně si myslím, že jeho použití v masovém meřítku je technická nemožnost – pokud nebude vynalezen vysokokapacitní, rychle nabíjený akumulátor na fyzikálním, nikoli chemickém principu. Pokud by toto existovalo, měl bych takový elektromobil mezi prvními. Jako jsem před čtyřiceti lety měl PC.

 

V roce 1998 jste vydal román Tma, kde popisujete, jak by vypadala společnost, kdyby vypadla elektřina. V té době však svět ještě zdaleka nebyl tolik závislý na technologiích, jako je dnes. Jak byste psal román z dnešní perspektivy, změnilo by se toho v příběhu hodně?

Poslední verze je z roku 2008 a ani dnes bych na něm nezměnil nic. Opět jde o lidi. Bez elektřiny by se zhroutil svět v té podobě, jak ho známe. Post-elektrický svět by byl nepředstavitelně krutý. Tak, jak ho popisuju v tom románu.

 

Jaké hrozby a výzvy do budoucna vidíte pro oblast IT?

Slabinu vidím spíš v lidech. Propadají umělé realitě, ztrácejí osobnost. Je to dlouhodobý proces, začal už zavedením rozhlasu před sto lety. Každý pořád do něčeho civí. Přestává myslet. A bude hůř.

 

Jak se díváte na vliv sociálních sítí? Přikláníte se jako technooptimista k názoru mediálních odborníků, kteří tvrdí, že díky sociálním sítím můžou na společenském dění participovat i doposud upozaďované skupiny lidí?

Však to taky podle toho vypadá… (smích). Učíme se žít se sociálními sítěmi. Vstupují do politiky a prolínají do žurnalistiky, blahým i neblahým způsobem. Těžko vynášet nějaký soud. Zatím – z mého hlediska – převládají negativa, lidi z Facebooku blbnou, mají klapky na očích, žijí v bublině, jedna bublina nenávidí druhou. Snad se z toho vyvine něco rozumného.

 

Kritizujete, že se společnost často zabývá apokalyptickými scénáři. Není ale právě naznačení té nejhorší možné verze cesta, jak u lidí vzbudit zájem o problém, který reálně existuje?

Není. Z té narůstající nervozity nemůže vzejít nic dobrého – k problémům je třeba přistupovat věcně, s klidnou hlavou. To není v hysterickém řevu možné.

 

Vraťme se zpátky k literatuře. Které knihy ovlivnily vaši celoživotní tvorbu?

Čapkova Válka s mloky, Huxleyho Konec civilizace, Orwellův 1984, Puzův Kmotr, ten je o tom, jak funguje politika, a Gibsonův Neuromancer. V poslední době Liou Cch´-Sin, jeho Problém tří těles, tři tlusté filozofické
sci-fi knihy.

 

Čtete knihy klasicky v papírové podobě, nebo máte čtečku elektronických knih? Která kniha leží nyní na vašem nočním stolku?

Papírová kniha je papírová kniha, čtečku nemám, v mobilu jsem si nakoupil pár knížek a čtu je v letadle. Momentálně čtu Brysona, jeho Stručnou historii téměř všeho, skvělá kniha o tom, že vlastně nic nevíme a že to, co si myslíme, že víme, je ve skutečnosti jinak.

 

Co nesmí chybět ve vaší technické výbavě?

Chytrý mobil. Bez něho bych byl hloupý.

 

Ondřej Neff

 

Nastavení cookies

Uložení preferencí uživatele napříč webovými stránkami
Statistika a analýza chování uživatele
Oslovování s nabídkou produktů a propojení se sociálními sítěmi
Uložit nastavení

Tato stránka používá cookies. Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro účely uložení preferencí uživatele napříč webovými stránkami, statistiku a analýzu chování uživatele, oslovování s nabídkou produktů a propojení se sociálními sítěmi.